Za ranních červánků

Na panství blízkého hraběte Černína se odehrává příběh o spojení cti, vzdělání a národní hrdosti. Josef Dobrovský, kaplan a učenec, si slibuje vyřešit záhadu ukrývaných českých knih tím, že promluví s hajným Mrštinou. Místní obyvatelé mu dávají důvěru, protože se vždy zastávali slabších a hájili jejich kulturu. Mrština sice tvrdí, že knihy má, a jeho milá vnučka Madlenka přinese drobné důkazy o jejich existenci. Z těchto setkání vyrůstá pochopení významu češtiny a síly jazyka a jejich vlivu na kolektivní odhodlání lidí. Dávné napětí mezi šlechtou, správcemi a obyčejnými lidmi se promítá do života komunity.

Film režíroval Josef Rovenský a vznikl podle děl Aloise Vojtěcha Šmilovského, Josefa Neuberga a Julius Schmitta. Jde o významný počin české historické kinematografie, který propojuje literární motivy s filmovou řečí a klade důraz na kulturní identitu a sílu jazyka v tehdejší společnosti.

Box office data nejsou k dispozici v dostupných zdrojích. Informace o komerčním úspěchu nejsou veřejně dostupné.

Již v tehdejší době film patří k důležitým představitelům české filmové scény a ukazuje, jak herecké výkony odrážely ducha doby. Karel Hašler v roli Dobrovského a František Smolík dodávají dílu silnou autenticitu a lidskost. Snímek zdůrazňuje sílu knih a jazyka jako prostředku odporu a udržení identity v obtížných dobách. Dialogy, výprava i hudba vytvářejí atmosféru, která ukazuje, že kultura se stává nositelem národního ducha. Dodnes bývá považován za důležitý příspěvek k pochopení tehdejšího obrození a vlivu kultury na veřejné vědomí.

Podobně jako tehdejší kritika i dnes film oceňuje herecké výkony a pevnou kompozici postav Dobrovského a Palackého v kontextu národního obrození. Hlavní témata zahrnují odpovědnost vůči kultuře, význam vzdělanosti a sílu ducha komunity při formování národní identity. Příběh ukazuje, že jazyk a literatura mohou sloužit jako prostředky odporu proti útlaku a že odvaha jednotlivců i kolektivu posiluje společnou paměť. S důrazem na morální rozhodnutí a obhajobu kulturního dědictví zůstává prohloubením historického sebeuvědomění.